Většina z nás si vybírá stále stejný typ partnerů. Často narážíme na stejný typ hádek, nedorozumění a nevědomé vzorce, které jsou ovlivněny našimi rodiči. Jak vykročit z bludného kruhu a vybírat si to, co v životě opravdu hledáme a potřebujeme?
Všechny děti se obrací na své rodiče jako na první ženy a muže ve svém životě. Podle odborníků vztah mezi dcerou a otcem nebo synem a matkou svou povahou určuje budoucnost jejich vztahů k mužům a ženám v dospělosti. Hledáme si buď stejné typy, nebo mnohdy jen zdánlivé protiklady, protože se chceme něčeho vyvarovat. Obojí prostě často děláme nevědomě a podvědomě.
Kostky jsou vrženy
Typ vztahu k rodičům nám v dospělosti dost velkou měrou ovlivňuje i výběr typu partnera, nebo třeba našich přátel. Probíhá to většinou na nevědomé úrovni. Nemáme na to racionální náhled a nemáme nad tím ani kontrolu. Pokud si dokážeme ujasnit, jaký byl náš vztah k rodičům a jak nás ovlivnil, pomůže nám to nacházet a budovat další vztahy. Pokud hledáme podobné typy, můžeme čelit podobným překážkám. Pokud se naopak chceme něčemu vyvarovat, můžeme být zase slepí k něčemu, co bude zcela jinou překážkou, které budeme muset v životě čelit.
Vztah rodičů a vtah náš
Jaký byl vztah vašich rodičů? Fádní, bouřlivý, stereotypní, nudný, nevyrovnaný, partnerský, plný agrese a zloby nebo radosti a humoru? To ovlivňuje nevědomý model, který často stejně nevědomě kopírujeme ve svých vztazích. Občas urputně hledáme pravý opak toho, co nás ze vztahu rodičů a k rodičům zraňovalo. Někdy narážíme na partnery, kteří se k nám moc nehodí. Pokud jsme trpěli rodičovskými hádkami, máme tendenci hledat klidného partnera. Jestliže byl vztah rodičů plný neporozumění a samoty, můžeme hledat někoho akčního. Ani v jednom případě se typ partnera nemusí hodit k naší povaze. Svou roli hraje i chemie a emoce.
Co nás nejvíc ovlivňuje
Pokud jsme dostali vše, můžeme trpět sobectvím a přehnaným sebevědomím. Pokud na nás byly kladeny nadměrné nároky, nechválili nás a nikdy s námi nebyli spokojení, můžeme mít snahu zalíbit se partnerům, kteří nedávají najevo empatii a lásku. Pak můžeme ze zvyku stejně trpět i ve svém vztahu k partnerovi. Můžeme navíc začít napodobovat své rodiče a přenášet stejný vzorec chování i na své děti. Generační přenos se dá přerušit, pokud se začneme chovat tak, jak to opravdu cítíme a přestaneme se bát nepřijetí okolím. Není to ale snadné.
Nevědomé vzorce
Dominantní, manipulativní a agresivní typy si hledají tiché protějšky se sklonem se podceňovat a ustupovat. Stejně to může být i naopak. Nevědomě ze zvyku vyhledáváme to, co známe z dětství, i když se nám to třeba nelíbí. Naopak můžeme dojít do patové situace ve chvíli, kdy si najdeme totální protiklad, který se k nám vůbec nehodí. Existuje však i genetika, kterou nepřepereme. Něco po rodičích zdědíme. I když se toho snažíme zbavit, nejde nám to. Někdy jsme zase zcela jiní a nechápeme proč.
Není to jen o psychologii
Tři stejně vychovávané dcery nebo synové často bývají v dospělosti zcela jinými a nemají povahově moc společného. Mnoho studií například tvrdí, že prostředím a výchovou lze ovlivnit jen 10 % osobnosti, což je zatraceně málo. To by pak ale znamenalo, že rodičovský model zase až tak nerozhoduje. Co z toho tedy vyplývá? Pokud máme tendenci utíkat od problémů, je třeba začít pracovat nejprve na sobě. Ujasnit si, jací chceme být, naučit se žít samostatně a pak teprve budovat vztahy.