Život bez pointy

Pátráte ještě po smyslu života, nebo jste to už vzdali? Štvou vás řeči o vystoupení z komfortní zóny a žití v přítomném okamžiku? Žít tady a teď a moc neplánovat se ale docela vyplácí. Zapomenete totiž pátrat po tom, zda to má všechno nějaký smysl.

Možná také znáte příběh o zhrzeném člověku, který se velmi dlouhou dobu plahočil na vrchol hory, aby navštívil stařičkého mnicha, který zde léta žil o samotě, aby mu položil otázku, co je smyslem života a k čemu že ten život vlastně je. Mnich se na něj zadíval a klidně pronesl: „Život je dlouhý provaz.“ Muž byl vzteky bez sebe a hrozně láteřil nad tím, že přece nepřišel, aby slyšel tohle. Mnich se klidně usmál a zeptal se ho: „Ty myslíš, že není?“

žena

Smysl života

Pravdou je, že smysl života nezná vůbec nikdo. Stejně tak žádný z nás neví, zda bylo něco před životem nebo bude po něm. Jde jen o to, čemu se rozhodneme věřit. Existují tisíce odnoží různých náboženství a cesty víry jsou opravdu nespočítatelné. Je úplně jedno, zda věříte v Boha nebo ve vědu. Jde jen o domněnky a vlastní přesvědčení. A také je jenom na nás, jaký smysl svému životu dáme. Důležité je, zda dává smysl právě nám. Daná věc není smysluplná proto, že nám přináší štěstí, ale přináší nám štěstí, protože je smysluplná…

Čím déle, tím méně

Možná jste také přečetli tisíce moudrých knih. Prostudovali spoustu různých náboženství, psychologických publikací, vědeckých výzkumů, lidských příběhů, zkušeností a výpovědí. Možná už jste si také mnohokrát mysleli, že už to víte. Že znáte smysl života a máte odpovědi na všechny své otázky. A pak se vám znovu jako mávnutím motýlích křídel vše zhroutilo jako domeček z karet a vše bylo jinak. Čím více víme, tím je nám více jasné, že víme stále méně. S pokorou tiše přiznáváte, že tato záhada opět zůstává nevyřešena.

Čekání na to, co nepřišlo

Toužíme po dospělosti a pak to není žádná sláva. Toužíme po dětech a pak nám z nich praskají nervy. Když vylétnou z hnízda, máme pocit, že umíráme. Nevíme, čím jsme byli, co jsme chtěli a ocitáme se ve vzduchoprázdnu. Cokoliv děláme, nemá smysl. Pointa nepřijde. Ani žití pro ty druhé nakonec nepřináší smysl. Zkoušíme si vzpomenout a dělat to, po čem jsme kdysi toužili a stále štěstí nepřichází. Život je někdy příliš dlouhý a je pouhou cestou k umírání. Stačí jej však milovat i se smrtí.

žena

Poslední den života

Někomu pomůže, když si představí, že žije svůj poslední den. Co byste dělali, kdyby to byl váš poslední den života? Opravdu byste skákali padákem a projížděli se v drahém voze? Nebo byste se šálkem kávy koukali na východ slunce, pozorovali pestrá křídla ptáků a motýlů, poslouchali kapky deště, šumění moře, sledovali mraky na obloze a jak slunce zapadá? Správná odpověď neexistuje. Je to váš smysl života.

Nikdy neznáme celý příběh

Zdá se vám, že byste dělali jinak to, co dělají jiní? Nikdy neznáme celý příběh. Díváme se přes vlastní optiku. Přes své pocity, zážitky, zkušenosti, pády a pokusy vstát. Stejně tak nepochopitelné jsou naše životy pro ty druhé. Nejsilnější jsou ti, co si umí postavit zeď z cihel, které jim hází jiní pod nohy a pak po ní umí vyšplhat nahoru. Co to, znamená, být nahoře, je ale zase jen na nás. Zdá se vám, že je to zase bez pointy? Možná, že je to dobře. Otevřené konce nemohou přinést konečné zklamání.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

(Spamcheck Enabled)