Kamarádi a přátelé. Jak poznáme, že stojí za to?

Přátelství je někdy víc než láska, jenže jen někdy. Přesto po lásce touží každý. Přátelství zase bohužel bereme často jako samozřejmost. Jenže zas taková samozřejmost to opravdu není.

Pokud se často díváte kolem sebe, umíte naslouchat, vnímáte a respektujete názory, pozorujete činy, chování, reakce a nálady, získáváte cennou zkušenost. Pokud jste navíc ve zralém věku, asi už jste zažili a viděli dost. Příběhy, které píše sám život, by vás často ani ve snu nenapadly.

přátelé

Přátelé a kamarádi

Rozdíl mezi pojmy vnímá dnes málokdo. Přítel by měl být věrný a oddaný. Ten, na kterého je spoleh. Kamarád je spíše jen někdo, koho sice rádi vidíme, ale nemáme potřebu se mu svěřit, nebo u něj hledat pomoc. Pak už jsou jen letmí známí. Opravdové přátelství není o tom, že se sejdu s tím, kdo má dnes volno. Jde o pevný základ a jedinečné pouto.

Přátelé se schází proto, že se mají opravdu rádi, mají si co říct, chtějí se odreagovat, svěřit se, poplakat si, zanadávat si, ulevit si a zasmát se. Prostě je jim spolu dobře. Jak se říká, jsou stejná krevní skupina, nebo jedou na stejné vlně. S léty opravdové přátelství zraje jako víno, nezničí ho láska ani smrt. Zní vám to pateticky? Možná nemáte ty pravé přátele, nebo alespoň pravého přítele či přítelkyni.

přátelé

Kde vzít a nekrást

Opravdový přítel se nehledá. Většinou jej neplánovaně potkáte a přinese vám jej sám život. Je pro vás víc než psycholog nebo kněz. Velmi často, zejména v dospělosti, je pro vás víc, než jsou vaši rodiče. Někteří přátelé vám v životě zůstanou, jiní se časem ztratí, některé sami raději vymažeme. Někdy nás jejich ztráta mrzí. Jindy se každý vyvine někam jinam a přestaneme si rozumět.

Někoho známe celý život, hodně společně zažijeme, známe se navzájem jako vlastní boty, víme toho o sobě hodně, ale třeba už si po čase jen občas napíšeme a jindy zavoláme. Pak přijdeme na to, že nám dotyčný volá jen tehdy, když něco opravdu potřebuje. Je to stále přátelství? Jistě, přátelé si pomáhají. Záleží však na vás, jak to vnímáte. Zda to děláte stejně, nebo jste se časem vzájemně odcizili a vás jeho jednání mrzí. Pak je možná čas jít dál. Budete-li v přátelství věřit, život vám zase někoho přinese.

přátelství

Jsme občas jako malé děti

Každý z nás má v sobě ukryté malé dítě, které občas potřebuje obejmout a povzbudit. Emocionálně dospělí lidé sice už na laskavá slova často moc nevěří a nečekají je od okolí, ale pokud jsou dostatečně vnímaví, dokážou je rozdávat sami. Až se budete příště cítit smutní, opuštění nebo nepochopení, řekněte si sami pro sebe, že to prostě zvládnete. Se srdcem na dlani a s vírou v přátelství sami dlouho nezůstanete a přátele se vám v životě zase objeví.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

(Spamcheck Enabled)