Každý vztah, který trvá déle než jeden měsíc, se dá již považovat za vážný. Za vztah se pak dá považovat situace, kdy vás muž pozve po první schůzce ještě na druhou. Co ale očekávat od vztahu, pokud došel do takové fáze, že začínáte přemýšlet o společném bydlení s partnerem? V prvé řadě určitě velkou změnu. Společné bydlení je totiž úplně něco jiného, než klasické schůzky s romantickými okamžiky. Od chvíle, kdy budete s partnerem mít společné klíče od bytu, ztrácíte vy i on velkou část soukromí a to může být v mnoha případech šokující. Co byste tedy měla vědět dříve, než svému partnerovi společné bydlení nabídnete, aniž byste později litovala?
Rozhodně se pokuste zjistit něco o jeho rodině. Úplně nejlepší by bylo, pokud by byl ochotný vás své rodině představit. Neberte jeho váhání ohledně seznámení s rodiči jako důkaz toho, že vás nemiluje. Možná vás v tuto chvíli chrání – asi ví proti čemu. Znát ale jeho rodinu je částečným odhalením také jeho samotného. Uvidíte, v jaké rodině vyrůstal a co v něm mohla výchova rodičů zanechat.
Zjistěte, jaké má představy o společné budoucnosti. Mluvili jste už o svatbě nebo o dětech? Neznamená to ovšem, že byste z něj měla páčit datum svatby a jména pro kluka či pro holčičku. Pouze nezávazně zjistěte, zda někdy v budoucnu se svatbou počítá a jaký má vztah k dětem. Vyhnete se tak zbytečnému zklamání do budoucna.
Máte alespoň částečně sehraný denní režim? Při společném soužití může být pro vztah velkou zátěží, pokud jste zvyklá vstávat brzy ráno a chodíte spát se slepicemi, zatímco on je schopný ponocovat dlouho po půlnoci a vstává před obědem. V tuto chvíli se buď rozejdete, nebo se budete muset připravit na oboustranném přizpůsobení. V takové situaci je ovšem nebezpečí, že začnete spát odděleně a během dne se skoro neuvidíte.
Domluvte se předem na pravidlech. Jedině tak se vyhnete každodenním hádkám a výčitkám. Měli byste si udělat jasnou představu o tom, jak si rozdělíte domácí práce, výdaje a starost o vaření nebo zda budete jídlo objednávat již hotové. Rozhodně není nikde napsáno, že muž se stará o výdaje a žena o domácnost. Může to být přesně naopak, ale existují i částečné kompromisy. Pokud máte strach, že by nastolená pravidla nemusela být dodržována, spravedlivě si všechno rozdělte napůl (alespoň prozatím).
Jste schopna po ránu zvládnout pohled na rozespalého muže v trenkách po dědečkovi, který vydává zvláštní zvuky? Vydržíte čekat na volnou koupelnu pokaždé, když se zde muž rozhodne „úřadovat“? Jste psychicky připravená na případný nepořádek, rozlité mléko i špinavé ponožky na jídelním stole? Tohle všechno se může, ale taky nemusí stát. Je ovšem mnohem lepší s tím počítat dopředu. Stejně tak můžete být ze začátku těžce stravitelná vy pro něho. Pokud tedy očekáváte nějaké ústupky od něj. Na oplátku mu nabídněte také prostor ke stížnostem. To je totiž jedinou cestou, jak uspět ve fázi společného bydlení.
Pokud jste si všechny uvedené skutečnosti předem zjistila a stále toužíte po společném bydlení s partnerem, nic vám nebrání v cestě za svým snem. Ať máte ale jakékoliv vyhlídky a i když je váš partner tím nejlepším mužem na světě, NIKDY, opakuji NIKDY neinvestujte do nemovitosti pro společné bydlení dřív, než si soužití vyzkoušíte v podnájmu nebo v jeho či vašem bytě. Nemůžete totiž nikdy předem vědět, zda, i přes svoje nejlepší mínění a předsevzetí, společné bydlení nakonec ustojíte a hypotéka bývá často závazek na celý život. Koneckonců nemůžete ani vědět, zda nakonec společné soužití nevzdá váš partner. Vše je potřeba nejprve vyzkoušet na vlastní kůži.